Klášter Plasy

KLÁŠTER PLASY

Klášter na vodě

Aedificium Hoc Sine Aquis Ruet

Zcela podle cisterciáckých zvyklostí je plaský klášter založen v údolní nivě řeky Sřely, která svým meandrem vymezuje hranici areálu na jižní a západní straně. Na řece mniši již ve středověku vybudovali umělý kanál vedoucí klášterním areálem, tzv. Královskou štolu, díky které naháněli vodu na mlýn a poháněli pilu.

Výjimečností plaského vodního systému je dokonalé řešení základů konventu, které bylo kvůli bažinaté půdě zpevněno 5.100 dubovými kůly zatlučenými do země. Přes ně byl položen trámový rošt a teprve na něj vystavěno zdivo budovy. Aby rošt nezačal hnít a budova se propadat, byla do základů přivedena voda z několika pramenů, která zamezila přístupu vzduchu ke dřevu a to de facto zkamenělo.

Varovný nápis "Aedificium hoc sine aquis ruet" je odkazem generacím. I proto se dnes čtyřikrát denně pečlivě kontroluje výška, teplota a kvalita vody v základech ve dvou barokních bazénech uvnitř budovy samotné.

 
 

Santiniho samonosná schodiště

Reprezentační schodiště

Podle plánů Jana Blažeje Santiniho Aichela byla v budově konventu postupně realizována čtyři samonosná schodiště. Dvě spojující přízemí s půdním prostorem a dvě trojramenná v rizalitech rajského dvora.

V průhledu jednoho z točitých schodišť vymaloval Jakub Antonín Pink fresku znázorňující boj archanděla Michaela s ďáblem. Ve spodních partiích schodišť trojramenných nechal Santini zbudovat zrcadla - barokní bazény pro kontrolu vody v základovém roštu.

Klášterní vězení

Pohled do separací V přízemí konventu nechali mniši zbudovat temnici, tedy místnost pro provinilce, který byl izolován vždy dvojitými dveřmi od ostatních mnichů. Jídlo mu bylo podáváno nejčastěji ze zimního refektáře prostřednictvím otočného dřevěného bubnu, který se ve fragmentech dochoval dodnes. Pro těžší arest byla v místnosti vyhloubena šachta 3,5 m pod zem a obložena pískovcovými kvádry. Odsouzený byl přivázán na žebřík a spuštěn do šachtice, v níž je po pás vody, a zřejmě zaklopen velkým kvádrem. V pozdějších klášterních dobách byla vybudována v přízemí konventu ještě jedna taková šachta – již o něco přívětivější (hloubka 3m a vody jen po kolena).

Podzemní systém

Vzdušníkový systém Po obvodu rajského dvora, navýšeného 4,5m nad vnější terén, je v jeho útrobách schován unikátní vyhřívací systém budovy. Ten představuje dlouhá klikatá podzemní chodba, která vyúsťuje do přízemí budovy na dvou místech. Výduchy z této chodby jsou vyvedeny pod okna v přízemí. Přes léto se v zemi kolem chodby akumuluje teplo a přes chladnější měsíce pak teplý vzduch proniká skrze výduch do budovy. Vždy na plaskou pouť se část této chodby zpřístupňuje veřejnosti.

Hodinový stroj

Věžní hodinový stroj Věž sýpky schovává ve svých útrobách jedinečnou technickou památku – velký hodinový stroj z roku 1686. Tento stroj, sestavený bez jediného šroubku jen pomocí spojů a závlaček je denně ručně natahován panem Robertem Drozdou (a to už více než 27 let). Stroj ukazuje hodiny na čtyřech věžních cifernících, minuty pak na dvou cifernících menších. Odbíjí čtvrthodiny a dvakráte celé hodiny pomocí táhel, kladiv a tří cimbálů v lucerně věže.

Gotická patrová kaple

Kaple sv. Máří Magdalény Budova sýpky ze 17. století nahradila relikty původního knížecího přemyslovského paláce, ze kterého se dodnes zachovala jen část vnitřních zdí budovy, ale zejména pak patrová gotická kaple zasvěcená sv. Václavovi (spodní) a sv. Máří Magdaléně (horní). Obě kaple jsou mezi sebou spojeny schodištěm v síle zdi. Kaple sv. Václava není, bohužel, návštěvníkům přístupná, kvůli pečlivě hlídanému klimatu u její freskové výzdoby ze poloviny 13. století.

Záchody nad řekou

Prevéty Nemocničního křídla Královská štola – tedy páteřní kanál dlouhý asi 220m, vysoký 1,7 – 2,2m a široký přes 4m odvádí přebytečnou vodu ze základů a střech konventní budovy. Zároveň v minulosti naháněl vodu na mlýnské kolo a pilu, ale zejména proplachoval dřevěné prevéty (záchody), které jsou vysazeny na krakorcích nad touto štolou. Tyto záchody byly rozděleny na prevéty a pisoáry. Zároveň byly opatřeny nikou na svíčku a odvodem pro zapáchající vzduch do komína. Dnes se jimi mohou návštěvníci alespoň na chvíli podívat do Královské štoly během prohlídky prvního patra konventu.

Plasy v Praze

sv. LuitgardaPlaský opat Evžen Tyttl nechal u Matyáše Bernarda Brauna roku 1710 zhotovit z pískovce sousoší sv. Luitgardy na Karlův most pro slávu plaského kláštera v Praze. Toto dílo je dodnes považováno za výtvarně nejkvalitnější dílo na tomto mostě a jedno z nejcennějších děl českého baroka vůbec. Originál je umístěn v lapidáriu Národního muzea v Praze, sádrový odlitek pak v refektáři plaského kláštera.

Had na kopuli

Nad střechamiHad na kopuli konventu zaujímá pozornost lucerna nad kapitulní síní, na níž je umístěn had obmotaný kolem kříže ve tvaru písmene T. Možností výkladů, proč tomu tak je, existuje několik: od znázornění iniciály jednoho z nejvýznamnějších opatů plaského kláštera Evžena Tyttla přes jím používaný osobní znak (číslice 2 vepsaná do písmene T) až k biblickému významu odkazujícím na Mojžíšova měděného hada. Ten obmotaný kolem hole uzdravoval uštknuté. Přeneseně lze i klášter chápat jako místo uzdravení.

Plaský prášek

JednouPlaský prášek z výdělečných činností kláštera byla výroba a prodej tzv. Plaského prášku. Tento bílý minerální prášek proslavil zdejší cisterciáky zvláště na počátku 18. století, kdy jej vyváželi i za hranice českých zemí. Zpracování hlavní suroviny - vitriolové břidlice získávané z lomu v Hromnici (dnešní Červené jezírko) podléhalo přísnému utajení. Tehdejší lékárník Lucas Martin Gottlieb přípravu tohoto žaludečního léku pečlivě střežil. Není divu, jeho přípravek nebyl hořký jako většina žaludečních léků, ale naopak pro svou dobrou chuť velmi oblíbený.

Ke stažení

stáhni informační brožuru
informační brožura projektu
(9,5MB)

 

Dějiny

Vznik cisterciáckého řádu

Co dělá cisterciácký řád cisterciáckým

Literatura

Dějiny od založení 1144 do roku 1618

Život plaského kláštera začal roku 1144, kdy jej založil tehdejší kníže Vladislav II. a opatřil zakládací listinou dochovanou ve falsu z roku 1146. Jako první panovnická fundace mezi cisterciáckými kláštery požíval plaský dům náležité pozornosti ze strany vládnoucích Přemyslovců.

Majetková doména se rozšiřovala díky darům i vlastní činností řeholníků, v polovině 13. století vlastnil klášter na 50 vesnic a 2 města především v blízkém okolí. Kromě poddanských dávek se klášter živil mimo jiné díky síti dvorů, na nichž cisterciáci hospodařili nebo které spravovali. Slibně se rozvíjela i stavební činnost v areálu kláštera. Dřevěná provizoria byla záhy nahrazena kamennými (cihlovými) stavbami.

Roku 1204 vysvětil olomoucký biskup Robert románský kostel Nanebevzetí Panny Marie, dostavována byla čtvercová obytná budova mnichů – konvent i další stavby (klášterní nemocnice, hospodářská stavení). Plaský klášter se stal nejsilnějším mateřským domem v českých zemích. Založil nebo spravoval osm klášterů, díky němu přišli cisterciáci i na Moravu (1204 založení Velehradu).

Toto postavení se neudrželo dlouho. Již od druhé poloviny 14. století prožívalo klášterní hospodářství krizi. I výjimečnost postavení kláštera v církevní hierarchii upadala. Vše dovršila zkáza kláštera za husitských válek. V březnu roku 1421 byl klášter vypálen, komunita rozptýlena, hospodářská doména rozchvácena a postupná konfiskace statků zmenšila plaské panství na minimum. Po čase se mniši vrátili do polorozbořených budov, ale kromě nejnutnějších oprav si víc nemohli dovolit. Přesto se komunita udržela dalších dvě stě let a na počátku třicetileté války významně prospěla Plzni i okolí.

Plaský opat Jiří Vašmucius, který měl být před svým vstupem do kláštera dělostřeleckým důstojníkem, vedl aktivně obranu katolické Plzně proti stavovským vojskům generála Mansfelda. Obratnost opata zapříčinila i postupné navracení dříve konfiskovaných statků i zisk nových. Tak bylo činěno i na přímluvu Jaroslava Bořity Martinice, císařského místodržícího, proslaveného svým vyhozením z oken Hradu při druhé pražské defenestraci roku 1618, který na svém útěku z Prahy v plaském klášteře nocoval.

Barokní proměny

Stabilizace klášterního hospodářství spustila vlnu přestaveb i novostaveb klášterních budov, která s přestávkami trvala až do poloviny 18. století a nikdy nebyla zcela dokončena, jak dokládají zachované plány. Již roku 1628 proběhla přestavba husity pobořeného konventu. Jeho raně barokní háv však zmizel pod dalšími stavebními úpravami již o sto let později. Mezitím byl v letech 1661-1666 za opata Kryštofa Tenglera přestavěn původní kostel. Románské zdivo bylo zachováno, dodnes se v kostelních zdech nachází stejně jako jedinečný tympanon ukrytý po přestavbách nad vstupem.

Další plaský opat Ondřej Trojer pozval do Plas arcibiskupského architekta Jean Baptist Matheye, který se nesoustředil jen na jednotlivé budovy, ale zohledňoval celý komplex areálu, promyšlené rozmístění budov i jejich podobu. Tzv. Královská patrová kaple, která je posledním dokladem gotické architektury v plaském klášteře, byla v letech 1685-1686 obestavěna třípatrovými sýpkami s hodinovou věží. Mimochodem, tehdejší hodinový stroj odbíjí v plaské kotlině dodnes. Severně od sýpek vyrostla i nová prelatura, obývaná představenými kláštera - opaty. Velkolepý reprezentační sál i přístupové schodiště k němu vyzdobil freskami Jan Kryštof Liška. Vrchol přestaveb však měl teprve přijít.

Nově zvolený opat, jeden z nejvýznamnějších představených plaského kláštera, Evžen Tyttl, přijal na počátku 18. století do služeb významného architekta, Jana Blažeje Santiniho Aichela. Santini, který často pracoval pro řeholní řády, se ale v Plasích nepřiklonil k barokní gotice, jak tomu učinil u cisterciáků v Sedlci u Kutné Hory nebo u benediktinů v Kladrubech. Velkolepá novostavba konventní budovy probíhající v letech 1711-1740 předčila všechny tehdejší představy. Monumentální architekturu konventu doplňuje ještě dokonaleji zvládnutý vodní systém stavby důležitý kvůli bažinaté půdě v meandru řeky Střely. Vedle konventu měl původně vzniknout nový kostel, tříkopulový chrám rozměrově odpovídající konventu více než kostel původní, ale tento záměr nebyl nikdy realizován.

Opat Tyttl a jeho nástupci zadávali práci kromě Santiniho i jiným věhlasným umělcům. Fresky a obrazy pro ně tvořili Jakub Antonín Pink, František Antonín Müller i Josef Kramolín, sousoší pro Karlův most v Praze vytvořil Matyáš Bernard Braun, v místním kostele lze dodnes nalézt díla Petra Brandla. Samotnou konventní budovu po Santniho smrti dokončoval Kilián Ignác Dientzenhoffer. Klášterní areál však nebyl jediný, kterému opati věnovali pozornost. V duchu hospodářských zvyklostí řádu se začaly obnovovat hospodářské dvory, které zajišťovaly samostatné a životaschopné hospodářství. Důležitost dvorů pro cisterciáky dokládá i fakt, že mnohé z nich projektoval sám Santini.

Josef II. a Metternichové

Období druhé poloviny 18. století provázely velké výdaje na války vedené Marií Terezií i pobyt pruské armády v klášteře. I přesto probíhala přestavba proboštství významného poutního místa Mariánské Týnice u Kralovic, v areálu samotném se pozornost soustředila na hospodářské budovy. Personální stav konventu byl jedním z nejlepších za celou dobu existence kláštera - v klášteře žilo na šedesát mnichů, jejich počet už se ale neměl zvětšit.

Dne 9. listopadu 1785 byl řeholníkům doručen císařský dekret Josefa II., kterým byl klášter zrušen. V rámci josefínských reforem zanikla značná část řeholních domů, zvláště těch, které se nezabývaly "veřejně prospěšnou" činností, například nespravovaly nemocnice nebo neřídily školy. Cisterciáci se jako kontemplativní řád věnovali přednostně modlitbě a práci, i když i oni školství rozvíjeli. Plaský klášter byl navíc jedním z nejvýznamnějších v zemi, byli to zdejší opati, kdo prováděl vizitace ostatních klášterů a zároveň byli generálními vikáři spravujícími naše území. Jeho zrušení tak velmi zasáhlo celý cisterciácký řád u nás. Majetek, nyní již bývalého kláštera, začal spravovat státní Náboženský fond a měl sloužit k financování přeměny církevní správy. Mniši mohli odejít do jiného kláštera u nás i za hranicemi nebo coby světští kněží sloužit na farách. I přes dva velmi nadějné pokusy o obnovu zůstal klášter bez původního poslání, k jakému byl vytvořen. Tak specifické budovy jen těžko hledaly a dodnes hledají jiné využití.

O několik desítek let později přichází do Plas druhý nejvýznamnější muž Evropy, který kupuje celé bývalé klášterní panství a do jeho dalšího vývoje se nesmazatelně zapisuje. Kancléř Klement Václav Lothar Metternich se roku 1826 rozhodl koupit bývalý klášter zejména kvůli pozemkům, jejichž rozloha čítala na 10 000 ha půdy. Kromě dosavadního panství Kynžvart tak značně rozšířil svoji majetkovou základnu v českých zemích. Byly to právě Plasy, které si zvolil za místo svého posledního odpočinku a je zde v rodinné hrobce dodnes pochován.

Za kancléře a jeho potomků se Plasy opět staly nejen správním, ale i kulturním a průmyslovým centrem. Byla založena huť na slévání litiny, jejíž výrobky se dodnes v Plasích i okolí nacházejí. Za Metternichů byla obnovena i výroba piva. Ke slovu se dostala činnost kulturní, divadelní i jiná představení se odehrávaly v prostorách bývalé klášterní knihovny, k Metternichům zavítal i Bedřich Smetana. Kancléř a jeho rodina, pokud v Plasích pobývali, bydleli na někdejší prelatuře, která byla k tomuto účelu upravena a označována od té doby jako zámek. Samotná budova bývalého konventu byla méně vhodně využita pro služební byty, školu či skladovací prostory. Roku 1894 ji postihl silný požár, který zničil celé druhé patro. Jen díky vysoké protipožární pojistce byly patro i střechy záhy opraveny. Metternichové byli přínosem zvláště pro vznikající městečko. Přítomnost významného rodu s širokými kontakty zvyšovala jeho prestiž, kancléřův syn a dědic plaského panství Richard byl jmenován čestným starostou městečka.

Nedávná minulost

Ani plaskému klášteru se nevyhnuly válečné události, ke konci druhé světové války zde přímo pobývala Rudá armáda. Metternichové se zpět nevrátili, neboť byl jejich majetek na základě Dekretů prezidenta republiky zestátněn. Po odchodu armády byly budovy i pozemky přidělovány nejrůznějším institucím, mobiliář byl rozvezen, rozprodán i rozkraden. Kromě státních úřadů vlastnily objekty především Západočeské pivovary, Jednota Plasy, Československé státní lesy i podnik Zelenina. Bývalý konvent, prelatura a sýpka sloužily státním orgánům, jak byly zrovna zřizovány, části byly pronajímány. Z rozlehlých prostor byly vytvořeny kanceláře Okresního národního výboru Kralovice, později ONV Plasy, v budově konventu sídlil dále okresní archiv, hudební škola, kuchyně podniku Jednota či Muzeum města Plasy, které bylo roku 1972 nahrazeno Muzeem osvobození. Skoro vše bylo provázeno nevhodnými stavebními zásahy, kdy byly podle potřeby místnosti a chodby předělovány příčkami nebo části vybourány. Na prelaturu (zámek) byla z konventu přestěhována knihovna, do starého opatství (přístavku) umístěn Český svaz mládeže a internát. Nejhorším zásahem bylo zbudování krytu civilní obrany pod budovou samotnou v roce 1963.

Od sedmdesátých let začaly být zpracovávány stavebně historické průzkumy pro jednotlivé budovy. Byl to první kamínek do mozaiky odborné památkové péče. Rozběhla se rekonstrukce Nemocničního křídla i dalších prostor konventu, zvláště freskové výzdoby. Tyto i další opravy by však bez regenerace vodního systému byly neúplné. Až v roce 1993 začíná díky prováděcí firmě SPELEO-Řehák jeho obnova, která je dnes z větší části dokončena a vodní systém pod konventem teoreticky funguje tak, jak má a jak jej stavitelé pro zachování vytvořili. Kromě toho začala rovněž nezbytná oprava střešní krytiny i interiérových prostor.

V roce 1995 prohlásila Vláda ČR zdejší areál Národní kulturní památkou. Umělecké i technické hodnoty, které se v areálu bývalého kláštera za staletí jeho života nashromáždily, jsou nezanedbatelné.

 
Klášter Plasy  /  Plzeňská 2, 331 01 Plasy  /  tel.: 373 322 174  /  e-mail: plasy@npu.cz
Aktualizace: 22.8.2016 • webagrafikanavlně