Klášter Plasy

KLÁŠTER PLASY

Plasy ve filiačním systému

filiační systém Plasy jsou potomkem prvního cisterciáckého kláštera ve čtvrté generaci. Mateřským klášterem plaského domu se stal francký klášter Langheim, odkud přišli do Plas první cisterciáci. Celá řada, na kterou navazují, je: Cîteaux – Morimond – Ebrach – Langheim – Plasy. Jedná se tedy o prapravnučku Cîteaux.

Plaský klášter se sám stal nejsilnějším mateřským klášterem v českých zemích, z něhož vzešla celá jedna samostatná větev. Nejvýznamnějším počinem v rámci zakládání klášterů byl asi příchod cisterciáků na Moravu, který se udál právě díky mnichům z Plas. Ti roku 1205 založili klášter Velehrad, první moravský klášter tohoto řádu, z něhož vzešly další kláštery. Celkem bylo z plaské větve založeno osm klášterů v Čechách i na Moravě: pět mužských a tři ženské. Po přechodnou dobu byl plaský klášter mateřským domem i pro jihočeskou Zlatou Korunu. Ještě Václav III. zamýšlel roku 1306 na Moravě založit klášter Thronum Regis připojený na Plaskou větev, ale vzhledem k jeho zavraždění a vymření vládnoucího Přemyslovského rodu k založení nedošlo.

Založení Plas

Vladislavův sen Plaský klášter vznikl z popudu fundátora, kterým nebyl nikdo menší než český kníže Vladislav II. (později král Vladislav I.) Byla to první panovnická fundace na našem území, což učinilo z Plas přední klášter v rámci českých domů. Toto postavení si udrželi po celé 12. a 13. století a pak znovu v 17. a 18. století.

Pro místo založení bylo zcela podle řádových předpisů vybráno údolí u řeky Střely. Odlehlý neosídlený kout země to úplně nebyl, za základ kláštera posloužil knížecí dvůr, jenž se zde nacházel. Do vínku navíc cisterciáci dostali i již obdělanou půdu a celé osídlené vesnice, což bylo v rozporu s řádovými předpisy, nicméně to zcela odpovídalo tehdejším zvyklostem.
Založením kláštera a jeho obvěněním ze strany fundátora jeho aktivita neskončila. I v následujících letech bylo nutné, aby poskytoval klášteru náležitou ochranu, i finanční.

Většina klášterů má svoji zakládací legendu, která popisuje okolnosti jeho vzniku. Jsou zaznamenány až z pozdější doby a nejinak je tomu u kláštera plaského. Barokní kroniky popisují sen krále Vladislava, který v místech budoucího kláštera usnul na plášti pod lípou. Zdálo se mu, že slyší zpěv mnichů rozléhající se údolím. Když přišel blíž, spatřil řeholníky v bílých hábitech, které neznal. Později zjistil, že to byli cisterciáci, nový řád, který do té doby neznal. A právě jejich klášter se rozhodl na onom místě založit.

Fungování řádových institucí v Plasích

vizitační protokol Jednota cisterciáckého řádu a provázanost klášterů se týkala opravdu každého řádového domu. Plaský opat se stejně jako ostatní už od svého založení víceméně pravidelně účastnil generální kapituly. Na pořad jednání se zdejší klášter dostával v raných dobách nejčastěji v souvislosti s vyjednáváním o založení nového kláštera. Plaský opat byl několikrát pověřen kontrolou místa před založením kláštera. Navštívil tak místo, kde později vyrostl mimo jiné ženský klášter Porta Coeli v Tišnově. Mimoto byl místní opat pověřován řešením sporů v jiných klášterech a to nejen na našem území. Spory se nevyhnuly ani plaskému klášteru, mateřský klášter Langheim byl na počátku 13. století vybídnut ke zjednání nápravy ve věci některých klášterních hodnostářů. Konání generální kapituly bylo v souvislosti s dějinnými událostmi (války, revoluce) často přerušeno, ale vždy se její fungování znovu obnovilo.

Podobně tomu bylo i s vizitacemi. Obecně nastíněný model byl přenesen i do Plas, ale jeho udržení od 12. do 18. století ve stále stejné formě bylo jen těžko možné. Plaský opat byl samozřejmě stále navštěvován otcem opatem z mateřského kláštera Langheim a sám navštěvoval své dceřinně kláštery. Jejich počet se měnil, některé kláštery zanikly během husitských válek, jiné byly pod plaský klášter přiděleny. Bylo to především narušení filiačních vazeb, které řád přivedlo k tomu, aby začal vytvářet teritoriální celky. Mělo to své nesporné výhody. Kláštery ležící na jednom území měly podobné problémy a procházely podobným vývojem. Bylo možné snadněji reagovat na veškeré podněty. V barokní době to byli velmi často právě plaští opati, kteří zastávali úřad vizitátora a generálního vikáře. Naposledy se tak podepisoval předposlední opat zdejšího kláštera Fortunatus Hartmann.

Většina klášterů v českých zemích včetně Plas zanikla na sklonku 18. století v rámci reforem Josefa II. Filiační systém tím byl silně narušen. Po roce 1918 vznikla kongregace sdružující zbylé mužské i ženské kláštery zvláště na našem území a v Dolní Lužici, kdysi území českých zemí. Dnes do takzvané české kongregace patří klášter Porta Coeli u Tišnova, Osek, Marienthal a Marienstern v Dolní Lužici a Sostrup v Dánsku. Klášter Vyšší Brod se před nedávnem rozhodl přidat k rakouské kongregaci.

Plaské kostely, kaple a jejich vybavení

Kalich s pouzdrem V areálu kláštera se nacházelo a většinou dodnes nachází několik liturgických prostor – kostely a kaple, které měly svůj přesný význam a skupinu lidí, která se v nich scházela. První místo zaujímá samozřejmě konventní kostel, srdce každého kláštera. Podle cisterciáckých tradic i zde zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Zde se konala sedmkrát denně modlitba hodinek a uprostřed noci vigilie. Zpěvy žalmů i hymnů zprvu stoupaly k románské klenbě, kterou v 60. letech 17. století nahradila barokní. Dones je v barokním hávu ukryto mnoho z původního kostela – románské zdivo, vstupní tympanon z téže doby zazděný během přestaveb průčelí. Tento kostel byl určen po zrušení kláštera jako farní a dodnes je místní farnosti důstojným shromaždištěm. Při barokní přestavbě měl být tento chrám přestavěn podle Santiniho plánů. Velkolepý chrám jej měl zcela nahradit, ale s jeho stavbou se ani nezačalo.

Mnichům dále sloužila mimo to kaple sv. Bernarda v prvním patře konventu a pod ní vystavěná kaple sv. Benedikta určená pro novice. V nemocnici se nacházela kaple Panny Marie určená pro potřeby nemocných a starých mnichů. Soukromá kaple se nacházela i v sídle opata, na prelatuře, v jejím prvním patře, kde dnes sídlí Městská knihovna. Po Metternichovských přestavbách zcela zanikla.

Pro příchozí do kláštera byly tyto prostory samozřejmě uzavřeny, neboť se nacházejí v klauzuře, kam kromě mnichů a výjimečných návštěv nikdo jiný nesmí. Proto při původní klášterní bráně u prelatury existoval kostelík Panny Marie Růžencové. Zde mniši mohli pro příchozí sloužit bohoslužby. Na samém konci klášterního areálu (dnes za silnicí) se nachází kostel sv. Václava, jenž zřejmě sloužil místním obyvatelům, v baroku už je označován jako farní. Po zrušení kláštera byl novým majitelem kancléřem Klementem Metternichem přestavěn na rodinnou hrobku. Zde je pochována značná část Metternichových příbuzných, i kancléř samotný. V patře nad ní je dnes Smuteční síň.

Další kaple, která se v areálu nacházela je tzv. Královská kaple, patrová kaple, jaké cisterciáci stavěli podle vzoru Saint-Chapelle v Paříži. Vysvěcena byla již v 60. letech 13. století v sousedství královské rezidence. Je to jediný zástupce gotického umění v areálu kláštera dochovaný v ucelené podobě. Cisterciáci v pozdějších dobách spravovali i okolní fary a hlavně dvě svá probošství - v Mariánské Týnici a České Lípě.

Na liturgickou praxi mnichů a sepětí jejich života s modlitbou odkazují i jednotlivé předměty, z nichž mnohé jsou dochovány přímo v klášteře. Pocházejí vesměs ze 17. a 18. století a jsou to předměty vysoké umělecké hodnoty. Ať už to jsou kalichy, mešní roucha, krucifixy (z nichž největší zhotovil Matyáš Bernard Braun pro letní refektář, dnes ve Šternberském paláci v Praze) nebo klekátko předposledního opata Fortunáta Hartmanna. Nechyběl ani dostatek knih, zvláště Bible v různých jazycích, díla církevních otců a další teologocká literatura. Místní knihovna obsahovala celkem 12 295 svazků.

Hospodářské dvory plaského kláštera

Býkov První hospodářský dvůr plaského kláštera se nacházel přímo při původním knížecím dvoře na jehož místě klášter vznikl. V severozápadní části klášterního areálu vyrostlo uzavřené hospodářské zázemí. V barokní době už zde byly nejen konírna, kravín či ovčín, ale i sádky a další provozy. K tomu patřily ještě dominantní sýpky, které se nacházely v blízkosti klauzury. Románsko-gotická sýpka, jejíž pozůstatky se dodnes v areálu hospodářského dvora dochovaly, patří k nejstarším na východ od Francie.

Během prvních sta let existence kláštera vyrostly v okolí kláštera dvory, které odpovídaly řádovým požadavkům. Některé vznikly na místě původních vesnic, které přísná pravidla nedovolovala vlastnit. Ne všechny dvory se do dnešních dob dochovaly, ale vzhled mnohých je opravdu výstavní. Za jejich podobu nevděčíme nikomu menšímu než architektovi Santinimu, který se do podvědomí zapsal především jako stavitel konventu. Přestavoval jak Hubenov i Kalec. I to svědčí o velikém důrazu, který plaští cisterciáci na hospodářství kladli. Dnes jsou hospodářské dvory v soukromých rukách.

Co dělá cisterciácký řád cisterciáckým

Struktura řádu

Cisterciácký řád má na rozdíl od benediktinů velmi pevnou strukturu. Kláštery jsou sice samostatné, ale tvoří navzájem provázanou síť řeholních domů. Z prvního kláštera Cîteaux byly krátce po jeho vzniku založeny další čtyři opatství: La Ferté, Pontigny, Clairvaux a Morimond. Z nich se šířili cisterciáci do všech koutů světa. Větev, která zasahuje do českých zemí, vyrostla z kláštera Morimond, stejně jako většina středoevropských klášterů. Postavení v řádové hierarchii je důležité. Čím blíže se daný klášter nacházel k Cîteaux, tím byla jeho pozice silnější a postavení opata významnější. Nově zakládané kláštery se nazývají dceřiné. Domy, z nichž vznikly, jsou pro ně mateřským klášterem. Každý klášter má tedy nějaký svůj mateřský a pokud je dost silný, může sám zakládat své dcery.

Takto propracovaná filiační síť zajišťovala cisterciáckým klášterům jednotu a vzájemnou kontrolu. Nemohlo se stát, že by si nějaký klášter sám určoval nebo měnil pravidla, podle kterých mniši v klášteře žijí. Všechny cisterciácké kláštery měly stejnou řeholi i další řádová nařízení. Ve stručnosti nastíněná struktura řádu byla pro cisterciáky typická stejně jako příklon k naprosté chudobě a askezi podle Benediktovy řehole. Filiační princip, na kterém nové kláštery vznikaly, měl umožňovat životaschopnost řádu.

Zakládání nových klášterů

Nové kláštery mohly být zakládány buď z popudu fundátora (panovník, šlechtic, církevní osoba) nebo samotného kláštera, jehož počet členů byl již tak velký, že bylo vhodné vytvořit novou fundaci. I z ekonomického hlediska to bylo praktické, klášterní hospodářství těžko mohlo uživit narůstající počet členů konventu. Další z možností vzniku nového cisterciáckého kláštera bylo přivtělení již existujícího domu do cisterciácké filiace.

Pro vznik nového kláštera bylo vybíráno tradičně místo v údolí a v odlehlé krajině. Velmi důležitým byl dostatečný zdroj vody, proto se snad všechny cisterciácké kláštery nacházejí u řek a potoků. Ty zajišťovaly dostatečný zdroj vody pro vodní kanály (povrchové i podzemní), které cisterciáci budovali, aby získali hnací sílu (pila, mlýn, hamr aj.) i vodu do kašen a klášterní jídelny. Pitná voda byla přiváděna často zvlášť a zásobovala kuchyni. Způsobem zakládání klášterů se cisterciáci výrazně lišili od benediktinů, kteří své domy stavěli na kopcích.

Samotnému založení kláštera předcházelo jeho schválení generální kapitulou řádu, tj každoročním shromážděním všech opatů v Cîteaux. Ta dohlížela zvláště na výběr místa, zda odpovídá řádovým požadavkům. Po vyjednání příchodu skupiny mnichů z mateřského kláštera již založení nic nebránilo. Tedy pokud byl dobře ekonomicky zajištěn. Cisterciáci chtěli vtiskovat pečeť Boží do krajiny nejen modlitbou, ale i vlastní prací, proto se věnovali kultivaci půdy a zemědělství. Pro zajištění fungování kláštera potřebovali půdu a vodní toky, které by obhospodařili. A pokud vše vyhovovalo, odebrala se skupinka dvanácti mnichů v čele s opatem do provizorních obydlí,z nichž se začal nový klášter budovat, krajina obhospodařovat a oratoř zaplňovat mnišskými zpěvy.

Generální kapitula a vizitace

Kromě filiačního systému bylo pro existenci řádu rozhodující zavedení dvou institucí - generální kapituly a vizitace. Generální kapitula bylo každoroční setkání všech opatů i z toho nejvzdálenějšího kláštera v nejstarším cisterciáckém klášteře Cîteaux, který je považován za matku všech řeholních domů. Jak se řád postupně rozrůstal, bylo umožněno příliš vzdáleným klášterům nechat se zastupovat, jak tomu mohlo být např. i z důvodu nemoci opata. Cesta do Cîteaux nebyla navíc nijak levnou záležitostí. Na tomto shromáždění se projednávaly veškeré záležitosti i problémy, novinky i úkoly, které vývoj řádu přinášel. Výsledkem byla závazná ustanovení sepisovaná do několika bodů. Ty každý opat přinášel do svého kláštera. mezi nařízeními byla nejen hospodářská ustanovení, ale také otázky disciplíny, liturgie aj. Tak bylo zajištěno, že se všechny kláštery budou řídit stejnými předpisy. Generální kapitula se konala pravidelně na svátek Povýšení svatého Kříže (14.září).

Aby byly všechny normy přijaté na zasedání generální kapituly dodržovány, to byl úkol druhé důležité instituce - vizitace, tj. každoroční návštěvy opata v jeho dceřiném klášteře. Jeho úkolem bylo na místě s radou domácího opata zjistit přestupky proti řádové kázni či nedodržování základních spirituálních hodnot, prověřit zachovávání Řehole sv. Benedikta, všech dalších pravidel a zvyklostí řádu včetně nařízení generální kapituly a potrestat a tím napravit případné nedostatky. Následující rok se opat při další vizitaci mohl přesvědčit, zda k nápravě opravdu došlo. Zavedením celoplošné vizitace i konáním generální kapituly obdržel cisterciácký řád svoji institucionální základní kostru, na které stojí dodnes.

Vizitace byla záležitost otce-opata (opata z mateřského kláštera) a jeho filiace, každé opatství mělo povinnost dohlížet na chování svých dcer. Cîteaux nebylo z této struktury vymaněno, ale podléhalo kontrolním vizitacím čtyř protoopatů. Existující filiační síť, do které patřily všechny kláštery, umožňovala vizitování kadého řádového domu. Obě řádové instituce byly na sobě závislé: generální kapitula jakožto diskusní fórum a rozhodující grémium, vizitace jako nástroj kontroly, komunikace (mohla informovat generální kapitulu či opačně vizitovaná opatství) i nápravy, nemohly existovat jedna bez druhé. Vzájemná souhra mezi nimi měla umožnit přizpůsobení norem konkrétním časovým i místním podmínkám, diskusi, úpravy řádových pravidel, jejich oznámení i prosazení. Právě vizitace zajišťovala stálou výměnu informací, zkušeností a nařízení mezi hlavou řádu a jejími částmi. Obě tyto instituce byly jako vzor dávány ostatním řádům.

Jak generální kapitula tak vizitace jsou součástí cisterciáckého řádu dodnes. Opati se scházejí jednou za pět let v Římě (neboť klášter Cîteaux patří cisterciákům přísné observance - trapistům) a jednou ročně se vydávají vykonat službu vizitace ve všech existujících klášterech.

Modlitba

Cisterciácký řád byl a je řád kontemplativní, modlitba vedoucí mnicha k Bohu je nejdůležitějším prvkem života v klášteře. Jedná se především o liturgii hodin, nebo-li hodinky, což jsou společné modlitby složené především ze zpěvu žalmů a hymnů a ze čtení biblických textů. Nejdelší byla noční modlitba – vigilie. Během dne se mniši scházeli k modlitbě hodinek sedmkrát, podle slov žalmu: „Chválím tě sedmkrát za den, Pane, za tvé spravedlivé soudy.“ (Žalm 119,164) Dvakrát to byly tzv. velké hodinky, což byly laudy (chvály) konané krátce před východem slunce a nešpory naproti tomu na konci dne. Malé hodinky – primy, tercie, sexty a nony – byly mezitím zhruba s tříhodinovým odstupem.

Názvy modliteb vycházejí z toho, na kolikátou hodinu od rozednění připadají. Je nutno brát ale středověké dělení dne, které vycházelo z toho, že den má stejně jako noc dvanáct hodin, počítají se od rozbřesku do setmění. Tento časový úsek se rozdělí na dvanáct stejných dílů. Takže délka „hodiny“ v zimě a v létě byla jiná, podle toho jak dlouho bylo světlo. Primy se konaly první hodinu po východu slunce (cca v našich šest), tercie třetí po slunce východu (zhruba v devět) atd.

Po večerních nešporách následovala před spaním ještě jedna hodinka – kompletář, která zakončovala celý den. Po ní nastávalo veliké ticho, mniši se odebrali do dormitáře ke spánku. Kromě hodinek se v klášterech konaly i pravidelné bohoslužby, které se v pozdějších staletích staly každodenní záležitostí. Důležitou součástí cisterciácké liturgie je kult Panny Marie. Cisterciáci o ní hovoří jako o Naší Paní, které zasvětili i každý řádový kostel. Ať je to v Čechách, ve Francii nebo v Číně či Brazílii, všude najdeme u cisterciáků kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Hodinky a bohoslužba ovlivňovaly nejen život mnichů, ale i architekturu těchto kostelů a celých klášterů, hábit i chování komunity. Liturgie však nebyla ohraničena jen na prostor kostela popřípadě kapli infirmária, kde byla nejčastějším hostem. Odrážela se v modlitbě u stolu, v rituálu přijímání hostů, při žehnání před cestou, v rituálu smíření pro exkomunikované, v rituálu, jímž bratři konající týdenní službu v kuchyni i jinde začínali či končili uložené povinnost a v neposlední řadě nalezla své místo při přijímání nového člena do řádu.

Cisterciáci si zakládali na jednoduché liturgii, na kostelech bez jakýchkoliv ozdob a liturgických nádobách bez nánosu drahého kovu. Již prvotní dokumenty zakazovaly vyzdobené liturgické nádoby. Maximálně kalich mohl být pozlacený (ale ne masivně) či stříbrný. Všechno ostatní bylo z železa nebo mědi. Ornáty, kněžské oděvy, byly rovněž bez zlata i stříbra, jednoduchého střihu i jednotných barev. U oltářů směly stály jen svíce. A jedinou sochou, která se v kostele směla nacházet, byla socha jejich patronky P. Marie. O to více se v prostorách rozvíjela hra jednoduché krásy a především světla. Světlo symbolizující Krista a jeho vítězství nad smrtí. Původní strohost nevydržela dlouho a cisterciáci začali již ve 13. století používat bohatě zdobená roucha i liturgické nádoby, kostely i jejich vnitřní vybavení ztrácely svoji původní strohou.

Dalším prvkem patřícím do liturgie je duchovní četba (lectio divina). Při četbě jsou důležité tři kroky: čtení, rozjímání a modlitba. Modlitba je vlastní cíl zbožného čtení, ona se vší silou pozvedá k Bohu, lidské srdce jí odpovídá na přečtené Boží slovo. Jedná se o pozvolné čtení, které pomáhá najít osobní kontakt k Bohu, zapomeňme na získávání znalostí, které si dnešní člověk většinou za čtením představí. Mnich se nestará o to, co může udělat s přečteným textem, ale co tento text činí s ním. Četba probíhala nejčastěji v severním křídle křížové chodby, kde byl dostatek světla a která je k tomu uzpůsobena sedátky.

Cisterciácké hospodářství

Benediktova řehole se odrazila rovněž v cisterciáckém hospodaření. Znovuobnovení manuální práce, na jejíž důležitost sv. Benedikt kladl velký důraz, umožnilo požadovanou samostatnost klášterů. Mniši měli žít z práce vlastních rukou, polního hospodářství, chovu dobytka. K tomu směli vlastnit vodstvo, lesy, vinice, louky, půdu a zvířata. Aby toto vše mohlo fungovat, zřizovali hospodářské dvory, tzv. grangie, obývané především konvrši (laičtí bratři). Dvory byly hospodářskými centry v rámci klášterního panství. Zde se nacházely zděné stavby a mezi nimi i kaple, protože konvrši pracující na grangiích docházeli do kláštera jen jednou týdně. Z počátku zde mniši resp. konvrši pracovali sami, s přibývajícími majetky a postupem domy přijímali čeleď a stávali se ekonomickými správci.

Cisterciáci nebyli pány nad poddanými, obhospodařovali vlastní půdu, neúčastnili se obchodů, protože jim nešlo o zisky, ale o zajištění chodu kláštera. Konvrši nabývali na síle, bez nich by se hospodaření ve vlastní režii neuskutečnilo asi vůbec. Byli to muži, většinou nevzdělaní, kteří bylo oproštěni od většiny hodinek a tudíž mohli všechen čas věnovat práci. Práci, prostřednictvím které „vtiskovali boží pečeť do krajiny“, to byla jejich forma bohoslužby (boží služby). Jednou za týden se i oni odebírali do kláštera na nedělní mši, většina jich totiž nežila přímo v klášteře, ale na grangiích v okolí. V klášteře samotném měli mniši vydělené většinou celé západní křídlo konventu, měli vlastní refektář i dormitář.

Výhodou provázanosti klášterů a každoročního setkávání při generální kapitule byla veliká informovanost o všech novinkách a snadný přenos nových technologií do ostatních klášterů. Tak takový byl počáteční ideál. Prvních několik desítek let to také fungovalo.

 
Klášter Plasy  /  Plzeňská 2, 331 01 Plasy  /  tel.: 373 322 174  /  e-mail: plasy@npu.cz
Aktualizace: 22.8.2016 • webagrafikanavlně