Bývalé poutní místo a proboštství cisterciáckého kláštera v Plasích, který jej získal v roce 1230. Za opata Trojera roku 1699 bylo v Mariánské Týnici zřízeno proboštství. Následující opat Tyttl nechal podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichela postavit v sousedství starých budov zcela nový poutní areál. Dnes je areál veřejnosti přístupný jako Muzeum a galerie severního Plzeňska.

Původní kostelík u cisterciáckého špitálu poničený husitskými a lužickými válkami byl obnoven roku 1460, aby byl po zdejším zřízení proboštství plaského kláštera (1489/1492) upraven v duchu saské pozdní gotiky. Roku 1757 byl barokně upraven sousední dům proboštství. Dnes je filiální kostel sv. Máří Magdalény přístupný veřejnosti při pravidelných bohoslužbách.

Klášter založený přemyslovským moravským markraběte Vladislavem Jindřichem. Mniši z plaského opatství zde postavili kostel, jehož dispozice v mnohém odrážela vzor jejich domovského kláštera. Svou dnešní podobu a bohatou výzdobu získal v období vrcholného baroka na přelomu 17. a 18. století. Dnes je velehradská bazilika známá především jako významné poutní místo.

Klášter založený králem Přemyslem Otakarem II. s cílem uchovat vzácnou relikvii – trn z Kristovy koruny a zároveň vklínit se do držav mocného rodu Vítkovců. Opat Bohumíra Bylanský zde založil pozoruhodnou moderní školu, rokokově upravil kostel i konvent a výrazně povznesl místní hospodářství. Dnes je klášter ve správě Národního památkového ústavu a je otevřen veřejnosti.

Cisterciácký klášter nezvykle umístění místo u řeky na úpatí Krušných hor. Díky hospodářsky zdatným opatům vzniklo na přelomu 17. a 18.  století v Oseku několik textilních manufaktur, pro jejichž potřeby byl upraven komplexní vodohospodářský systém. V roce 1950 byl klášter násilně zrušen komunistickým režimem, po roce 1989 se sem cisterciáci na čas vrátili.

Klášter na pomezí Čech a Moravy v srdci Českomoravské vrchoviny dosáhl největšího rozkvětu v první polovině 18. století za opata Václava Vejmluvy. Ve spolupráci s architektem Janem Blažejem Santinim-Aichelem vytvořil v opatství a jeho okolí rozsáhlý soubor sakrální i profánní architektury. Vrcholem této spolupráce je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

Opatství ve Vyšším Brodě vzniklo jako rodová hrobka svých zakladatelů, mocného rodu Rožmberků. Nad soutokem potoka Menší Vltavice a Vltavy se tyčí středověký klášterní kostel s později přistavěnou ikonickou věží. Na rozdíl od většiny cisterciáckých klášterů nebyl Vyšší Brod zrušen a dnes je jediným fungujícím mužským cisterciáckým ústavem v českých zemích.

Mniši z Nového Dvora patřící k Řádu cisterciáků přísné observance (tzv. trapistům) dali vzniku zdejšímu opatství v roce 2002. Kromě samotného kláštera je zde kostel, hostinský dům, prostory pro vzdělávání mladých mnichů, ošetřovna, či hřbitov. Klášter je obklopen dílnami a hospodářskými budovami, zahradami, pastvinami a lesy, kde mniši pracují.