Měření času hrálo v klášterním životě odedávna zásadní roli. Denní režim mnichů byl přísně rozvržen podle tzv. kanonických hodin – osmi pravidelných modliteb, které určovala řehole svatého Benedikta. Jelikož některé z nich připadaly i na noční hodiny, bylo třeba čas pečlivě sledovat a mnichy v pravý okamžik budit. Z této potřeby přesnosti a pravidelnosti vznikla tradice církevního hodinářství.

Než byly vynalezeny mechanické hodiny, používaly se nepřesné sluneční, vodní nebo přesýpací hodiny. Zásadní zlepšení přinesl až vynález kyvadlového mechanismu v 17. století. Díky pravidelnému pohybu kyvadla a vylepšeným krokovým ústrojím bylo možné měřit čas s mnohem větší přesností, což umožnilo i zavedení minutové ručičky. Právě na tomto principu funguje i hodinový stroj v klášteře Plasy, který se dochoval v plně funkčním stavu.

V letech 1683–1686 byla podle návrhu architekta Jeana Baptisty Matheye nad gotickou královskou kaplí postavena nová hodinová věž, do níž byl stroj instalován. (Dochovaný nápis na jeho konstrukci – Friedrich Friedrich fecit 1686 – prozrazuje jméno tvůrce i rok vzniku.) Stroj tvoří čtyři samostatná ústrojí. Prvním z nich je jicí stroj s kyvadlem, který zajišťuje samotný chod hodin. Jeho přesnost lze nastavit pomocí závitu. Tento mechanismus každou čtvrthodinu spouští čtvrťový bicí stroj, který prostřednictvím táhel přenáší sílu na železné kladivo v horní lucerně věže. Kladivo udeří do tzv. cymbálu – zvonovitého nástroje, který se na rozdíl od klasického zvonu rozeznívá údery zvenčí.

Třetím a čtvrtý ústrojím jsou dva bicí mechanismy pro odbíjení celých hodin. Každý z nich ovládá samostatné kladivo, které udeří do vlastního cymbálu ve spodní lucerně. Nejprve se rozezní jeden, poté druhý – každá hodina je tak odbita dvakrát.

Pohon všech částí zajišťují závaží, která je třeba každý den ručně natahovat – a to dodnes pomocí kliky. Funkce hodináře tak zůstává nepostradatelná i v současnosti.

Na samotných cymbálech jsou vyryté nápisy, které připomínají jejich objednavatele – opata Ondřeje Trojera – i zhotovitele, klatovského měšťana Štěpána Priqueyho. Chronogram v textu potvrzuje rok odlití i zprovoznění celého zařízení: 1686.