Dědictví plaského kláštera v Praze

V několika českých městech byste stále našly stopy po přítomnosti plaských mnichů v podobě honosných domů, které sloužily zejména pro přechodný pobyt cestujících řeholníků. Zejména ty pražské se se vyznačují dlouhou historií.

další zajímavosti

Plaský klášter v období svého největšího rozkvětu vlastnil nejen rozsáhlé panství kolem vlastního opatství, ale i několik strategicky umístěných městských rezidencí. Mezi nejvýznamnější patřila pražská sídla - blízko královského dvora a zemského sněmu byl takový dům téměř nezbytností. Přítomnost plaských cisterciáků v Praze lze vysledovat již od středověku, kdy vlastnili proboštství a vinice na Petříně (dodnes je pod Petřínem jejich připomínkou Plaská ulice). Ve 13. století navíc získali dům poblíž kostela sv. Jiljí na Starém Městě. Tento objekt byl výsledkem směny za vesnici Štěchovice a sloužil opatům a dalším mnichům, kteří se zde zdržovali například při jednáních s královským dvorem či při aktivitách spojených s cisterciáckým učením Bernardinem.

Během pozdního středověku klášter přišel nejen o svůj pražský dům, ale i o většinu ostatních majetků. Obnovení nastalo až po bitvě na Bílé hoře, kdy císař Ferdinand II. plaským cisterciákům vrátil velkou část původního panství. Součástí tohoto navrácení byl i pražský dům znovuzískaný díky staré smlouvě z roku 1288. Přesto však luxusní budova poblíž Staroměstského náměstí zůstala mnichům jen dočasně. Roku 1690 ji za 10 500 zlatých prodali jezuitům, kteří ji proměnili na součást Svatováclavského semináře. Místo toho získali cisterciáci menší dům na Novém Městě v tehdejší Široké ulici (dnešní Jungmannova 22).

Nově zakoupený dům měl své vlastní tajemství – stál na místě bývalého židovského hřbitova zrušeného v 15. století. Při přestavbě narazili mniši na lidské kosti, které připomínaly dávnou historii tohoto místa. Po úpravách se budova stala reprezentativním sídlem kláštera, které mnichům sloužilo až do roku 1785, kdy Josef II. zrušil jejich domovskou instituci. Následující rok byl dům prodán měšťanovi, který zde zřídil továrnu na knoflíky.

Dnešní podoba budovy už s klášterní minulostí příliš nesouvisí. Roku 1923 prošla radikální přestavbou podle projektu architekta Bohumíra Kozáka, při níž byla zvýšena o tři patra a dostala moderní kubistický ráz. Dnes je známá jako Husův dům a slouží Československé církvi evangelické.