Cisterciáci, a zejména ti plaští, byli proslulí svou schopností účelně hospodařit s vodou a využívat ji s mimořádnou efektivitou. Již od středověku budovali u klášterních domů důmyslné vodní systémy, které nejen zásobovaly jednotlivé budovy, ale zároveň sloužily k odvodňování i odvádění odpadu. Hlavní osou těchto soustav býval průtočný kanál napojený na blízkou řeku, potok či rybník. V plaském klášteře se dochoval výjimečně propracovaný a rozsáhlý barokní vodní systém, jehož klíčovou součástí je páteřní, téměř 200 metrů dlouhá tzv. Královská štola. Ta zde plnila zásadní úlohu v odvodnění základů konventu a odvádění odpadních vod celého klášterního areálu.

Královská štola začíná u bývalého klášterního pivovaru, kde se odděluje od řeky Střely. V první části sloužila jako náhon pro mlýnská kola a katr. Dále pokračuje pod budovu konventu, odkud odvádí nejen přebytečnou vodu od konventních základů, ale také srážkovou vodu a kdysi i odpad z latrín. Následně se obloukovitě stáčí a ústí zpět do řeky.

Nedílnou součástí systému odvodnění byly klášterní latríny – prevéty, situované v nemocničním křídle konventu přímo nad Královskou štolou. Celým křídlem prochází svislá šachta, do níž jsou prevéty v jednotlivých patrech konzolově vysazeny a střídavě předsunuty.

Záchodové kobky měly jednoduché vybavení – kromě samotného dřevěného sedadla obsahovaly pouze malý výklenek na svíčku, která zajišťovala potřebné osvětlení. Naproti prevétům byly umístěny pisoáry či výlevky, napojené na stejnou odvodní štolu. O efektivní odvětrávání se staral systém větracích průduchů v klenbě každé kobky, které odváděly vzduch do společné šachty vedoucí až nad střechu konventu. Díky komínovému efektu tak vznikalo přirozené proudění vzduchu, jež odvádělo zápach pryč z budovy.