Hodinářem v plaském klášteře

barokní věžní hodinový stroj

Více než 332 let odměřují lidem v plaském klášteře i v jeho okolí čas hodiny na věži sýpek. Ke svému chodu potřebují někoho, kdo se o ně stará, denně je natahuje, seřizuje a udržuje v kondici – hodináře.

Historie plaských hodinářů je stejně dlouhá, jako hodin samotných, ale není tolik známá, a to zejména proto, že písemné zprávy o hodinářích jsou útržkovité, není jich mnoho a nejsou zpracované. Co tedy lze o historii plaských hodinářů říct?

Nejvíc informací přináší záznamy z místních pamětních knih a kronik. Jedny z nejstarších záznamů jmenovitě uvádějí  dva muže, jež mohli patřit mezi první hodináře, ne-li úplně první.  Podle tohoto textu stroj roku 1686 „fecit“ (udělal) jakýsi Friedrich Freidrich, a dále je zde poznamenáno, že Georg Haller stroj roku 1720 „melioravit“ (vylepšil). Kdo byli tito muži, a jestli patřili mezi členy klášterní komunity, však zatím nevíme. Dějiny hodinářů s těmito dvěma jmény utichají a otázkou zůstává, kdo zde působil po nich, kdo byl hodinářem po zrušení kláštera a kdo v průběhu devatenáctého století? Odpověď možná čeká v neprobádaných archivech. Trochu více informací se objevuje o hodinářích dvacátého století, o kterých se zmiňují městské kroniky a zejména pamětníci.

1686  dokončení budovy sýpek a osazení hodinového stroje do věže.
1814  oprava hodin a osazení nových klasicistních ciferníků.
1860  „Renovatio“ ciferníků.
1946  znovu osazení zvonů do věže a uvedení v chod (první bití 1. března).
1951  zprovoznění plného bití (14. ledna).
1982  zavěšení závaží přes kladkostroj (prodloužení doby mezi natahováním z 24h na 48h).
1983  oprava ciferníků.
1993  nová závaží (sochař J. Olt)
2009  utržení a zřícení nejtěžšího závaží (nahrazeno novým – sochař Z. Manina).
2009  restaurování ciferníků

V poválečné době se budova sýpek stala součástí státního majetku, který byl přidělován podnikům, které jej potřebovaly. Není zcela jasné, kdo v této době zaštiťoval chod hodin s každodenním natahováním, pravděpodobně to byla obec. V kronice obce Plas I. díl (1945-1957) se uvádí, že v roce 1946 byly vráceny zpět zvony, které se za války odvezly do Prahy:  „Pensisté je dopravili na věž a R. Háže je uvedl opět v chod. Dne 1. března 1946 bily opět poprvé. Natahuje je Pícl. Stará se o ně dobře. R. Háže umí opravovat.“  Záznamy v kronikách se pak místy a velmi stručně zmiňují o poruchách stroje a jeho opravách, na nichž se během druhé poloviny 20. století podílelo několik osob, mezi kterými výrazně vyčnívá jméno Richarda Hážeho, poprvé uvedeného v roce 1946 a naposledy roku 1967. Jednalo se o zručného zámečníka, kterého kroniky vždy zmiňují pouze v souvislosti s opravou stroje, ale místní pamětníci upřesňují, že stroj chodil dlouhá léta také sám natahovat.

Jako opravář je Richard Háže uváděn ještě i v polovině 60. let, i přes to, že již deset let před tím komentoval kronikář jeho zdravotní stav:  „V roce 1955 jsme neslyšeli hluboké opakování. Ujal se toho František Pröll. Dovede to. Háže R. už je starý. Stroj byl uveden v chod 25. srpna 55. Bylo třeba větší opravy.“ 

Kroniky také prozrazují, že fungovat jako hodinář nebo opravář hodin znamenalo být vesměs dobrovolníkem. Svědčí o tom záznamy, které uvádějí některé opravy jako „Akce Z“. Například v roce 1964 kronikář píše: „Richard Háže sen[ior] ve svých 84ti letech dokázal za pomoci Antonína Jakeše opravit složitý mechnaizmus hodin (nacházejících se nad královskou kaplí), které několik měsíců byly v klidu, odpracovali 55 hodin. Dík za jejich obětavou práci.“ (Kronika města, II. díl, s. 493).

1686  Friedrich Freidrich stroj sestavil
1720  Georg Haller vylepšil stroj
1946  Natahuje pan Pícl, opravuje je Richard Háže
1955  Oprava stroje (odbíjení) Františkem Pröllem
1959  Richard Háže a František Šnábek stroj opravili
1964  Richard Háže a Antonín Jakeš opravili stroj
1967  Richard Háže ve svých 87letech stroj opravil
1967  kolem tohoto roku začal natahovat stroj pan Menšík (natahoval jej 14 let)
1980  hodinářem se stal Robert Drozda (17. května)
2019  hodinářem se stal Pavel Novák (7. prosince)

Výraznou osobností byl hodinář Robert Drozda, který se o hodinový stroj staral bez mála čtyřicet let, od 17. května 1980 (poprvé natáhl stroj v 11.45hod) do 30. listopadu 2019. Jako první se podělil o svůj hodinářský příběh s širokou veřejností, když sepsal publikaci „O duši plaských hodin“. Se svým příběhem seznamoval zájemce v rámci Speciálních prohlídek hodinové věže s hodinářem, pořádaných v posledních letech vždy na konci návštěvnické sezóny. Během své hodinářské služby se zasloužil nejen o plynulý chod hodin, ale také například o opravu ciferníků (duben 1983). V jeho každodenní řeholi mu čas od času pomáhali rodinní příslušníci, přátelé a jím zaškolení pomocníci, kteří zaskakovali v době jeho nepřítomnosti. Od konce září 2019 začal takto zaučovat nového pomocníka, Pavla Nováka, který po něm práci převzal v prosinci téhož roku, a stal se tak novým plaským hodinářem.

Pavel Novák je vyučený zámečník, má tak svojí odborností k funkčnímu uspořádání a běhu stroje velmi blízko. Bydlí i pracuje v Plasích a jako místní rodák – patriot nově přijal i tento nový úkol, či výzvu. A to s velkou pokorou, rozmyslem i úctou ke svému předchůdci a k hodinám samotným.

„Prvně jsem nahoru k hodinám šel s Robertem Drozdou tuším 6. října 2019. Pak mě to vtáhlo, a to už nejde couvnout, to už se musí dělat dál. Takže když Robert zemřel a správa kláštera mě oslovila, jestli to převezmu, řekl jsem si, že to nejde jinak a vezmu to. Teď vždy, když přicházím, tak se s hodinami pozdravím, stejně, jako to dělal Robert - jeho stroj poslouchal… Tak snad mi to půjde. “

 Přejme mu, ať ho toto nové poslání baví, hodiny jej přijmou za vlastního a ať se jeho kapitola jako plaského hodináře píše jako dlouholetá a šťastná. - Začala navýsost symbolicky prvním rozezněním na Robertovu památku týden ztichlých zvonů - v sobotu 7. prosince roku 2019 ve 13:00.

Související zprávy

Zemřel plaský hodinář Robert Drozda

2. 12. 2019

Robert Drozda zesnul náhle v neděli 1. prosince 2019 ve věku 71 let.